Vzhledem k tomu, že se tady poslední dobou nic neděje, rozhodl jsem se přispět už starším, docela „veselým příběhem“, kdy nám přestal fungovat přívodní spoj internetu do Klimkovic (KlimNetu).
První problém nastal 19. 7. 2011. Odpoledne začal spoj chybovat tak, že se ho mrv pokusil kolem 17 hodiny resetnout, bohužel protistrana se už z5 nepřipojila. Následoval rychlý výjezd, kdy jsme s mrvem vyrazili na VšB, kde je druhá část spoje umístěna. Mezitím štěpán překonfigurovával sí? na zálohu.
Během půl hodiny jsme byli na místě a provedli rekonfiguraci spoje, ten se připojil a začal fungovat. Takže se vše zase přesunulo z5 na tento spoj a my v klidu odjeli domů.
Z 19 na 20. 7. se problémy se ztrátovostí na spoji začaly opakovat. Už od brzkých ranních hodin jsme řešili problém s výrobcem. Kolem 9 ráno jsme snížili propustnost spoje (tím se snížila i citlivost) a spoj začal fungovat. Toto přenastavení nás sice neomezilo (spoj má vyšší kapacitu, než kolik odebíráme konektivity), ale nikdo nevěděl v čem je opravdu problém, takže jsme rychle začali řešit opravu spoje.
Vzhledem k tomu, jak je pro nás tento spoj důležitý (plus je samozřejmě v záruce, pokud by to byl nějaký hardware problém), tak jsme se rozhodli, že se domluvíme přímo s výrobcem a ne s externími firmami.
Termín opravy jsme domluvili na 21. 7. 2011, kdy jsme si s Aldou mohli vzít dovolenou a pomáhat s nápravou.
21. 7. 2011 od rána lilo jako z konve. Technik měl dorazit na VšB okolo 11 hodiny, přece jen Praha není za rohem. Doma jsem klasicky vysvětlil, že budeme pracovat pod střechou a samozřejmě nebudeme nikde šplhat, „však máme přece rozum a jsme slušní lidi J“.
Kolem 11té začal déš? ustávat a mi se mezitím podařilo technika navést na místo, aniž by obkroužil celou Porubu (objel asi jen čtvrtku) J.
V 11 hod dorazil i Alda vybavený dobrou náladou (to určitě ještě nevěděl, že bude potřeba) a hned vyrazil zařídit přístupy na střechu a klíče. Já jsem mezitím pomohl technikovi odtáhnout všechny kufříky a tašky do 12 patra, kde je v serverovně umístěna vnitřní jednotka našeho spoje.
Technik se hned pustil do práce, prozkoumal logy a začal s hledáním problému. Za hodinu jsme vyrazili na střechu, kde krásně mrholilo. Po proměření měřící sadou jsme se začali věnovat anténě. Ta je umístěna na stožáru na boku budovy (od antény je to dolů víc než 12 pater, plus 4m, co má stožár).
Technik se hned rozhodl, že anténa musí dolů. To se hezky řekne, v dešti sundat 20 kg anténu. Naštěstí nás navštívil profesionál s horolezeckým vybavením, takže jsme ji společnými silami sundali. To už jsem byl docela promočený, šus?áková bunda, nebyla evidentně nepromokavá a boty taky ne. Alda byl na tom podobně, takže vyrazil alespoň pro pláštěnky.
Nahoře jsme udělali rozborku a zborku antény, předělali konektor a pak jsme vysadili anténu z5 na stožár. Tohle se už dělalo za opravdového lijáku. Dosměrovávání antény jsem se bál nejvíc, minule se to prý směrovalo několik hodin, tak jsem byl zvědavý, jak to půjde tentokrát. Zase ale bylo vidět, že kdo umí, ten umí. Za 15 minut byla anténa dosměrovaná tak, jak nebyla ani při prvním zprovoznění.
Pak jsme šli zase do tepla řešit problémy mezi vnější jednotkou a anténou. Testovali jsme opravdu důkladně, měnilo se asi všechno kromě propojovacího koaxu. Na problém se bohužel nepřišlo, pravděpodobně byl ale problém někde v kombinaci pigtail, spojka, bleskojistka, protože od jejich výměny se problém už neukázal.
V 16.30 jsme vyrazili na druhou stranu na ZUš do Klimkovic. Počasí se „umoudřilo“, chvílemi mrholilo, chvílemi zase lilo. Na umělecké škole to už bylo jednodušší. Mezi anténou a vnitřní jednotkou je jen pár metrů, takže jsme se moc nenachodili. Zase došlo k sundání antény, jejímu rozložení a složení, kontrole konektorů, bleskojistek a vnitřní jednotky (tentokrát to bylo dolů jen 3 patra a byli jsme na známé půdě, takže jsme měli lepší náladu). Nakonec zase připevnění antény a dosměrování, které trvalo jen kolem 15 minut.
Kolem 19 hod jsme podepsali papíry a technik mohl vyrazit z5 do Prahy.
Po skončení prací jsme se dostali na tabulkové hodnoty signálu. V logu od té doby není ani jediná chybová hláška, takže oprava byla úspěšná a můžeme si blahopřát, že to přestalo fungovat v létě (za rozumného počasí), dělat tohle v – 20° by byl teprve zážitek.
Závěrem bych chtěl poděkovat firmě Alcoma za perfektní práci.