Jistě už jste četli článek o optice od Jiříka. Původně navrhoval, a? to sepíšu já, ale protože já se neúčastnila přímo, tak jsem si říkala, co tak asi mám psát, když jsem jen pomáhala s „krmením dravé zvěře“ (instalátorů a členů Rady). Ohřívání segeďáku a mytí nádobí přece čtenáře našeho webu zajímat nebude… 
Nicméně přišel další víkend a jelikož musím být ze zdravotních důvodů zalezlá v tomto krásném počasí doma (a navíc mi už několik hodin nejede net 
- holt nemám KlimNet a tak s tím nic neudělám a ani se nedozvím, kde je problém), tak jsem se rozhodla, že přeci jen přidám svojí troškou do mlýna, něco sepíšu a alespoň vám tak nabídnu pohled na akci Optika i z jiného úhlu.
šlo to všechno strašně rychle... V pátek 27.2. v 19hod začínala třetí rada v tomto roce a jedním z bodů byla právě akce Optika na panelácích u bývalého koupaliště. Jiřík vykládal, jak ho kolega z práce učil dělat konektory a klukům jen zářily oči. Radek a Daník měli za úkol zajistit závitové tyče a držáky na převěsy. Poté se ozval marv s dotazem, jestli se do té optiky nevrhnout už zítra. 
Počasí mělo být hezké, takže jsme ani nic jiného od marva nečekali. Nicméně Daník by asi přes noc ty tyče nesehnal, takže po velkém zklamání byl nový, reálnější termín stanoven na následující sobotu (6.3.).
Zatímco kluci se celý týden těšili na sobotu a poctivě se připravovali, nakupovali, chystali materiál, nářadí a sbírali zkušenosti, já s obavou denně sledovala předpověď počasí a děsila se, jelikož to pro nás nevypadalo vůbec dobře (jak se nakonec ukázalo, tentokrát se čHMú bohužel nespletl).
Já jsem na onen víkend měla jet k rodičům do Přerova, tak jsem doufala, že pršet bude, kluci akci odvolají a já budu moci odjet (samozřejmě jsem se chtěla zúčastnit, byla jsem zvědavá jako všichni ostatní). Jenže kluky už za ty roky znám celkem dobře a jejich nadšení a elán jasně říkalo, že i kdyby padaly trakaře, tak do toho půjdou (nicméně nahlas tvrdili, že mají rozum a v dešti na střechy nepolezou…). Ve čtvrtek jsem už věděla, že jde do tuhého a tak jsem volala mamce, že v sobotu budou kluci tahat optiku… Víc jsem říkat nemusela… Maminka naštěstí má pochopení (děkuju, mami 
).
V sobotu ráno jsem vstala, otočila žaluzky a koukám, že prší (v Porubě). Takže jsem nikam nespěchala, pomalu se dala do kupy a volala nějak po půl 7 Jiříkovi, jak to vypadá. Ten akorát zašeptal do telefonu „už jsme na panelákách…“, takže jsem hodila telefon do batůžku a vyběhla na bus. Bohužel o víkendu to jezdí blbě, nicméně v 8 jsem byla v Klimkovicích „jak na koňu“. Skočila jsem do obchodu pro snídani (mě a Janě – Jiříkova skorožena) a běžela s deštníkem nad hlavou za Janičkou.
Během snídaně jsem byla lehce nervózní, pořád pršelo a já už chtěla na paneláky za klukama… Ale Janička něco dělala, takže jsem zatla zuby a poslušně čekala. Zkontrolovala jsem 4 hrnce segeďáku, co j+j vařili celý pátek, přeletěla „čerstvé“ noviny a nakonec se nade mnou Janička smilovala a vyrazily jsme za klukama. Cestou jsme si ještě říkaly, jak se „hezky“ rozpršelo a tudíž i kluci uznají, že lézt po střechách není zrovna nejlepší nápad (hlavně co se Jiříka týče… ráno totiž své skoroženě tvrdil, že přece není blázen).
Stalo se to, co jsme stejně ve skrytu duše tušily… Sotva jsme měly paneláky na dohled, uviděly jsme někoho na střeše! A tím někdo byl Jiřík… Když jsme přišly k horním panelákům, potkaly jsme Aldu, Bewa a Kozlíka, takže jsme se k nim připojily a společně jsme šli ke spodním panelákům, na kterých se zrovna pracovalo. U vchodu do jednoho z paneláků nás přivítal marv, zmoklý jak slipka (zrovna slezl ze střechy), ale se super vysílačkou stejně jako předseda – nutno říci, že kluci vypadali jako supertajní agenti z bondovky. Když marv viděl, kolik nás najednou přišlo, okomentoval to slovy „tam už se nikdo nevejde“ a my s Janou se tedy rozhodly akorát o venkovní průzkum. Jenže ze země jsme samozřejmě nic neviděly (jen slyšely Jiříka ze střechy) a já sotva oddělala deštník, tak přes zapršené brýle neviděla už vůbec. Ale je fakt, že jsme o kousek později tajně obdivovaly natažené optické kabely mezi horními a dolními paneláky. 
Poté jsme s Janičkou vyrazily zpět k jejich domovu. Cestou jsme to vzaly menší oklikou přes kancelář, kde byli kluci instalátorští, pro které tam Jiřík nachystal spoustu zařízení k otestování. Chvíli jsme tam s nimi pobyly (zhrozily jsme se, měli tam velkou svačinu a za chvíli byl čas oběda…) a pak šly k j+j domů ohřívat již zmíněný segeďák.
Hned první skupina dorazila se zpožděním, jednomu strávníkovi z další skupiny moc nechutnalo (důvodem bylo patrně to, že páteční večer trávil v hospůdce), další skupina dorazila v pořádku, na čtvrtou skupinu jsme opět čekaly, a to tak dlouho, že jsme se do jídla nakonec pustily i my dvě, pak ti opozdilci dorazili, pojedli a valili zpět na paneláky. Poslední, pátá skupina, dorazila také o něco později, ale potěšili nás alespoň tím, že jim chutnalo - hlavně Marušce. 
úspěšný den jsme zakončili - jak jinak - posezením v hospůdce, kde jsme se i k velkému stolu stěží vešli. Já jsem byla jen lehce rozladěná, jelikož jsem odvolala návštěvu u maminky a z optiky nic moc neměla. A ještě se rozčílila, jaký bordel kluci zanechali v kanclu – což jsem věděla jen zprostředkovaně, na vlastní oči mě to čekalo v pondělí… Takže jsem nový pracovní týden zahájila úklidem kanceláře.
Podstatné je, že vše funguje téměř tak jak má a náš kolektiv spolu strávil hezkou sobotu.