Invex 2005

27.10. 2005 jsme zavítali na počítačový veletrh Invex v Brně. Vyrazili jsme ve složení Alda, Jiří, marv, Štěpán a z konkurenční firmy Milan.

Po sedmé hodině ranní jsme se naskládali do auta a vyrazili na cesty. Velitelem a zároveň řidičem byl Alda, Štěpán vedle dělal navigátora. My zbylí tři jsme se celou cestu tlačili vzadu. Marv, jako správný motorkář, vytáhl po cestě z ba?ůžku motorkářský časopis a začali si ho s Milanem prohlížet. Po chvíli si zabavil časopis Milan. Nevíme, co tam tak dlouho pročítal, ale evidentně to mělo něco společného s tou pěknou slečnou uprostřed časopisu, co si zapomněla skoro všechno oblečení a stínila pěkné motorce, co byla v pozadí.

Před Brnem jsme zastavili na benzínce koupit si něco k jídlu. Marvovi nebylo nějak dobře, možná z těch pár piv co jsme měli večer, ale spíše to bylo stylem Aldovy jízdy, tak se to rozhodl zajíst.

Dovnitř jsme se odvážili jen s marvem, zbytek seděl v autě a sledoval policejní auto co stálo před námi. Asi ho hlídali, a? ho nikdo neukradne. Na benzínce jsme investovali do dvou baget. Marv přišel na výborný nápad, že si bagety ohřejeme v mikrovlnce. Obsluha nás navedla k takové menší kostce s hodně tlačítky. Hodili jsme tam bagety a pomačkali pár tlačítek. Evidentně to však nic nadělalo, proto k nám přiskočila obsluha a namačkala to sama. Pořád se nic nedělo, tak nakonec marv zmáčkl jedno tlačítko a ono to začalo hřát. Pak jsme spokojeně vyrazili k autu a dál do Brna.

U Brna se ujmul vedení marv jako starý Brňák a dovedl nás až na výstaviště. Tam už se nás zase ujmuli pořadatelé a naváděli nás kolem půl výstaviště až před boční vchod. Vzhledem k tomu, že Alda jel hooodně rychle, tak jsme dorazili na výstaviště těsně po deváté. Bylo tam ještě krásně prázdno a tak jsme zaparkovali co by kamenem dohodil od brány.

U pokladen vytáhl Štěpán pozvánky a vyměnil je za vstupenky. Tímto děkujeme jedné nejmenované firmě, která nám asi nevědomky pozvánky věnovala.

Na výstavišti jsme vyrazili nejdříve do pavilonu B, kde byly Telekomunikace, VoIPY a naše oblíbené bezdrátové technologie. Vzhledem k přibývajícímu davu se nejprve ztratil marv, který pořád telefonoval a nakonec vyrazil hledat své známé. Pak se zasekli Štěpán s Milanem. Zastavili se u jednoho stánku, kde měli nějaké známé slečny a nejevili ochotu hned tak vyrazit dál. Po chvilce čekání jsme už vyrazili s Aldou sami. Prohlédli jsme celé B-čko a viděli plno zajímavých věcí. Pak jsme se vrhli na pavilon E, kde mě asi nejvíce zaujaly plazmové televize. Alda mě musel tahat od Doby Ledové, která na jedné velké obrazovce zrovna začínala.

V E-čku jsme vyrazili do prvního patra, kde byly hry a věci okolo toho. Tam jsme jen rychle proběhli, jelikož takovým davem už jsem se dlouho neprotlačoval. (Vypadalo to, jak by tam dávali něco zadarmo)

Většinu pavilonů, co nás zajímaly, jsme obešli. Sem tam jsme navázali telefonický kontakt se zbytkem skupiny, kde že to zrovna jsou a kde se potkáme.

Kolem jedenácté jsme dorazili do pavilonu V. Tam byla většinou počítačová literatura. Při prohlížení jsme narazili na stánek, kde prodávali tučňáky. Už minulý rok jsme na ně narazili, marvovi se strašně líbili, tak jsme se rozhodli jednoho zakoupit. Koupený tučňák byl však kolem metru vysoký, takže jsme s ním nechtěli dál běhat po výstavišti. Tak jsme ho chytli a vyrazili zpátky k autu. Po cestě přes půl výstaviště jsme byli středem pozornosti, všechny holky se po nás dívaly, takže se nám hodně zvedlo sebevědomí. (Alda si pořád namlouvá, že se dívaly jen po něm) U brány musel Alda zapůsobit na prodavačky, jelikož jsme neměli lístky a chtěli jsme ještě zpátky. To se mu úspěšně podařilo, přece jen stál za ním tučňák. Toho jsme spokojeně uložili do auta a vyrazili zpátky.

Prohlídli jsme si ještě jeden pavilon a spojili se s marvem, jelikož se už blížila domluvená hodina odjezdu. Společně jsme ještě jednou zavítali do V-čka, kde jsme narazili na jednoho obrovského tučňáka, se kterým jsme se museli vyfotit. Štěpánovi a Milanovi jsme zavolali preventivně, v kolik vyráží rychlík do Ostravy, kdyby se zdrželi ještě u svých oblíbených slečen. To je popohnalo, takže jsme se před půl jednou setkali u auta. Tam jsme předali slavnostně marvovi jeho nového přítele.

Tím vyvstal ale problém. Přijelo nás pět a odjíždět nás chtělo najednou šest. Dát tučňáka do kufru nepřipadalo v úvahu. Milan se do kufru taky nedal nacpat, takže nakonec si dal marv tučnáka na kolena, natočil ho směrem k bočnímu okýnku, a? může koukat na procházející holky a vyrazili jsme zpátky. U výjezdu z parkoviště nás odchytli pořadatelé a chtěli zaplatit za parkování. Ani tučňák je neobměkčil.

Z Brna jsme se vyplantali rychle, přece jen Invex ještě nekončil, takže bylo na cestách docela prázdno. Po cestě se marv příkladně staral o tučňáka. Držel ho tak, a? pořád vidí ven a když bylo třeba, tak mu dokonce otvíral okno, aby měl přísun čerstvého vzduchu, ale je možné, že to bylo tím panákem co na Invexu měl.

Vzhledem k Aldově slušné a opatrné jízdě jsme dorazili už kolem druhé zpátky do Klimkovic.

V Klimkovicích vysadil většinu zúčastněných před kulturákem, a? se projdou. Jen nejvyšší vedení pokračovalo v jízdě autem až domů.