Tip na výlet – TECHNICKÉ MUZEUM TATRA KOPřIVNICE

Většina aktivních členů KlimNetu zná z domova hlavně svůj tmavý kutloch, kde leží počítač, případně k tomu nějaký notebook a spousta různých malých chaoticky blikajících krabiček.

Jejich polovičkám dá vždy dost práce, aby je od těch lákadel dostaly ven (neplatí pokud dojde k nějaké poruše, to zas je třeba půl dne vůbec nevidí).

Takže organizační výbor v klasickém složení j+v+j naplánoval první letošní KlimNetí výlet, vzhledem k počasí, do Tatra muzea v Kopřivnici.

Aby to nebylo jednoduché, tak se jelo z Klimkovic autobusem a pak vlakem, dokonce s jedním přestupem. Pro některé, kteří vidí autobus, nedejbože vlak jen z okna svého auta, to byla zkušenost velice prospěšná.

6. 2. 2009 se KlimNetí rada, jejich polovičky a několik instalátorů vypravilo na výlet. Z celkového počtu přihlášených 20 lidí, se ráno na 8 hodin dostavilo jen 13 výletníků. Bylo vidět, že strašák z neznáma (MHD a vlaku) udělal své.

Jako první poskakovali po zastávce u bývalého kulturního domu Honza s malým štěpánkem, Pé?a a Daník s Ivet.

Za chvíli po nich jsme s Janíkem dorazili a hned za námi štěpán, Vlaďka, malý Saša a Radek i s úplně novou přítelkyní Kačkou.

V 8 16 hod jsme vběhli do autobusu a o půl deváté jsme už vyskakovali na nádraží Svinov, kde nás netrpělivě očekával poslední výletník Verča.

Tam jsem jako největší autorita vybral od všech 100 Kč na zakoupení vlakové jízdenky.

Pak jsme společně se specialistou na kupování skupinových vlakových jízdenek Janou vyrazili koupit jízdenku. To se nám úspěšně podařilo, a tak dobře, že jsme všem ještě ve vlaku vraceli 50 Kč.

Vlak odjížděl 8 47 hod, a tak jsme měli dostatek času se dostat na nástupiště. Hlavně u malých dětí bylo vidět, že vidět vláčky je pro ně “vzrůšo“, takže to rychle uteklo.

Cesta vlakem trvala 10 minut, ale u těch, kteří byli špatně informovaní bylo vidět, že se v kupé usidlují nadlouho, pak byli docela překvapení, když se za chvíli zase vystupovalo.

Přestup jsme zvládli úplně dokonale, přeběhli jsme jen na druhou stranu nástupiště, kde nás už očekával motoráček směr Kopřivnice, proto se asi pořád ještě nikdo neztratil.

V motoráčku jsme se už pohodlně rozvalili a jako na správném výletu se začalo jíst.

Klasicky J+J měli napečenou výbornou jabko-pudinkovou buchtu (které bylo dost), Dan se vytáhl s 6 sice výbornými koblížky (ty emaily by měl číst pozorně, jinak by věděl že koblížků měl mít 20, podle počtu plánovaných lidí), Vlaďka, aby se mohla vdát, tak vytáhla 3 čokolády značky fialová kráva, malý Saša se podělil o své 3 lízátka a Radek vytáhl ze svého pytlíčku zaručeně bezcukrové žvýkačky.

Mezitím se vláček řítil směrem ke Kopřivnici, 9 38 hod jsme už vystupovali, někteří ještě vláčku zamávali a pak jsme vyrazili do města. Už ze začátku se nám děti nějak pomíchaly, takže i když byly pořád dvě a ty samé, tak chodily věčně s někým jiným, nebo spolu.

Před nádražím jsme našli mapu města, proto odpadla plánovaná bojová hra „Najdi si své muzeum s autíčky“.

Rozdělili jsme se do dvojic a vyrazili k muzeu. Tam jsme dorazili napoprvé, jde vidět, že máme dobrý orientační smysl!

Muzeum vypadá z venku hezky, tak jsme se těšili, jak to vypadá vevnitř. Vstupenky jsme si koupili na recepci (cena pro dospělého je 90 Kč) a vyrazili na prohlídku. Hned na začátku vyrazily dopředu 3 děti, největší z nich Radek(viz foto níže) nepochopil, že na exponáty se nesmí šahat, proto jsme ho na to museli upozornit a pak už se choval v rámci možností slušně.


Muzeum se skládá z opravdu spousty různě starých vozů a jejich částí.

Popisovat to všechno nebudu přiložím pouze odkaz na http://www.tatramuseum.cz/, koho to zaujme, tak si sem určitě udělá výlet sám.

Nám trvala prohlídka asi 1,5 hodiny, navštívili jsme při tom i Expozici Emila a Dany Zátopkových a podle reakcí se to všem líbilo, pokud někomu ne, tak se styděl a neřekl to.

Kolem půl dvanácté jsme vyrazili na oběd, Verča zjistila zaručené informace o nějakém penzionu, kde perfektně vaří a je cestou z muzea na nádraží, bohužel jsme nic nepotkali, proto jsme nakonec po projití půlky Kopřivnice zaparkovali v nějaké restauraci, kde se dostalo zase na jídlo a něco na zahřátí.

Jídlo se protáhlo, vlak jel z5 až před půl třetí, takže jsme pokecali, popomlouvali sraby, kteří s námi nejeli a po druhé hodině vyrazili na nádraží.

Do vlaku jsme se zase vlezli všichni, v klidu dojeli do Studénky. Odkud nás Ivetka chtěla vzít na výlet někde na Přerov, nebo kde to chtěla jet, naštěstí zakročili zkušenější, takže jsme už v klidu nastoupili do vlaku směr Ostrava. V Jistebníku se nám ztratil štěpán, zlé jazyky říkají, že se po těch kofolách spletl a vystoupil dřive. Verča se ztratila zase na Svinově a zbytek úspěšně dorazil kolem 16 hodiny do Klimkovic. Všichni byli plni nových dojmů a natěšení na další výlety, které jistě budou brzy následovat. Celkově jsme ujeli a ušli cca 92 km.