1. máj lásky čas - to se lehce řekne, ale ...
1. máj lásky čas - to se lehce řekne, ale těžko vykoná a každý z vás, jehož drahá polovička neustále hledí na černou obrazovku se spoustou čísel a písmenek a nereaguje na žádné podněty z okolí mimo zvonícího telefonu a blikající mirandy, mi dá za pravdu, že dá práci takového člověka vyhnat někam, kde černá obrazovka neexistuje. Problém nastává nejen v hypermarketu, kde se neustále pohybuje s telefonem u ucha a báječně dokáže rozdělit pozornost mezi regály se zbožím, přítelkyni zkoušející si šaty a řešením problému na drátě J Ale výlet do přírody? To tady ještě nebylo. A tak přes všechny předpoklady, které jasně hovořily pro uchozené nohy, puchýře, depresi z odříznutí od civilizace či abstinenční příznaky z nedostatku netovaní jsme se rozhodli uspořádat klimnetí výlet.
Organizační výbor se sešel 30. dubna, kdy kolem lítaly čarodějnice, a na poslední chvíli vymyslel pár úkolů, které měly naší drahé radě, jejich polovičkám a dalším vyvoleným prvomájový výlet zpestřit.
Hned po sedmé hodině jsme s Jiříkem vyjeli na kolech do lesa rozhodit stanoviště a nachystat úkoly. Mezitím Verča vyběhla vykoupit Hrušku, aby nám naši drazí nepomřeli hlady či žízní 
. (nutno podotknout, že plechovky se životabudičem se docela pronesou)
Všechno jsme tedy zabalili do batohů, a vyrazili směr starý hřbitov zastávka, kde měl být v 9 hodin sraz a byli zvědaví kolik lidí dojde a nedojde. Docela nás překvapil Cicak s Vlaďkou, kteří už s napětím odpočívali na zastávce. Další se přihnal Daník, Alda s nejmladším účastníkem výletu Kačkou, která si to šmarovala po svých (to jí vydrželo asi prvního půl kilometru a pak už pochodoval za dva Alda s potomkem v zádech 
). A jako posledníčci dorazili Mrv s Maruškou. Když jsme nastartovali směr Olbramice, Mrv si nemohl odpustit poznámku, že se vracíme zpátky a že si pár kroku mohli ušetřit. Už ho asi začaly bolet nožičky a to chudák ještě netušil, co jsme si všechno na ně nachystali .
Náš výlet se ubíral údolím Polančice a cesta byla plná nástrah a překážek . První překážka čekala hned mezi prvními stromy, kde byla z provázku natažená pavučina, úkolem bylo pomocí karabiny probloudit celou trasu. Byl to boj, mezi nejrychlejší patřil předseda, ale můj skoromuž ho porazil 
.
Před dalším úkolem jsme stanovili dvojice, které už plnily soutěžní úkoly společně. A jako na každém výletě pro domasedky, se musí procvičit pamě? a zdravé uvažování ochránce přírody, tak i my jsme připravili úkol, kdy jsme měli najít v lese věci, které do něj nepatří. V lese bylo poschováváno 11 věcí, ale jen Vlaďka s Cicákem a Mrv s Maruškou byli schopni dát dohromady dokonce 8. Mezi starým Ovis-Linkem, Yagi anténou a TP kabelem se na větvích houpal i optický kabel a napájení. Každý by si pomyslel, že je to pro mnohé silná disciplína, ale nejspíš byli tak uneseni okolní zelení, že je ani optická udělátka nerozvášnila a nikdo neobjevil všechny předměty.
Ve třetí disciplíně svázaných nohou to všem nandal Alda s Verčou s časem 36 s, kdy o tři vteřiny v závodě porazili Cicaka s Vlaďkou. Nedalo nám to a taky jsme s Jiříkem vyrazili, bylo nám jasné, že bude boj tvrdý. Asi tři kroky byly OK, ale pak Jiřík spěchal a já přestala stíhat a naše taktika byla v háji, s úžasným časem 1 m 29 s jsme se mohli jít zahrabat. Každopádně toto klání přineslo, předpokládám většině dámské populace, luxusní tetování kolem kotníku . (takovou modřinu Verča ještě neměla )
A jak už to na každém druhém přeboru bývá, tak ani v našich lesích nemohla chybět lžička a vajíčko. V této přepychové poslední disciplíně to všem nandala nejsilnější dvojka Daník a jeho kumpán. S takovou noblesou a odhodláním se jim podařilo uchránit své vejce před upadnutím a poryvy větru J. A samozřejmě si touto výhrou také zasloužili, jako postupně každý vítěz v předchozích disciplínách, plechovku zlatavého moku.
Po tolika sportovních výkonech jsme zaparkovali pod nejbližší svačinkovou budku, kde s námi výbornou svačinu, poněkud po horkém dni promaštěný salám, sdílelo i několik pavouků a jiných breberek. Tak se nám konečně povedlo odlehčit batůžky a nabrali jsme směr lázně, kde jsme se pokochali okolní krajinou a pak namířili na Mexiko, tvarůžky, pivo a domů.
Doufám, že se našim drahým polovičkám z tolika čerstvého vzduchu nezamotala hlava a že si nikdo z nás z výletu neodnesl nic horšího než modřinu kolem kotníku, spálené rameno či pleš.Sportu zdar!