Optika v KlimNetu

Trvalo to 5 let, ale konečně je to tu, dne 7.3. jsme zprovoznili první trasy z optických kabelů.

Troška historie

Jako první přišel s nápadem tahat optiku po Klimkovicích jeden nejmenovaný člověk (kdo tu historku zná, tak ví, nápověda: 7něco), dávno před založením KlimNetu. Tahat kabel v kanálech mělo sice svá úskalí , ale všichni mu drželi palce. Bohužel i přes velkou snahu to nevyšlo a tím se značně zabrzdil rozvoj internetu v Klimkovicích .

Pak vznikl KlimNet, který byl především zaměřený na bezdrátové technologie, ale tajně jsme doufali, ze jednou dosáhneme i na optiku.

Co to vlastně ta všude opěvovaná optika je?

Je to skleněné vlákno, které pomocí světla přenáší data z bodu A do bodu B, na vzdálenost až několik stovek km. Kromě velkých vzdáleností má také velkou propustnost a minimální odezvy.

Proč tahat optiku, když je tolik druhů bezdrátových zařízení?

Hlavně kvůli propustnosti, odezvám a problémům s bezdráty (zarušení, zatékání antén atd.).

Na nápad spojit paneláky mezi sebou pomocí optiky jsme přišli před rokem, když jsme sesí?ovávali vnitřní části paneláků. Uvažovalo se jak o převěsech, tak i o zakopání kabelu do země. Převěsy jsme zavrhli, ohledně šířky kabelu, který by byl moc vidět a zakopání do země zase pro velkou jak administrativní, tak i technickou část. Takže se to pořád odkládalo a nebýt marva, tak se to odkládá dodnes.

Památného večera mi dovezl domů metr 3mm tenkého 4 vláknového samonosného optického kabelu, ze kterého jdou dělat převěsy až do vzdálenosti 200m. Začali jsme se o to více zajímat a zjistili, že k tomu je i další příslušenství jako držáky na převěsy, zásuvky atd.

Hned nám došlo, že takovýto kabel je právě pro nás dokonalý a v té výšce nepůjde skoro vidět.

Kabel jsme koupili, uchycení taky, takže stačilo dořešit technickou stránku (já) a administraci (Alda).

Za svou stranu můžu říct, že to nebylo vůbec jednoduché a Alda ví taky svoje.

Největší problém, jak přidělat konektory, jsme nakonec vyřešili (optická svářečka stojí hodně přes sto tisíc) a zapůjčení taky není nejlevnější, takže jsme zvolili jinou možnost, mechanické gelové konektory. U nich je třeba mít jen kufřík s nářadím na konektory, lámačkou a netřepající se ruce (což musím říct byl problém).

Kufřík s nářadím, optické převodníky a konektory přišly za necelý týden a tak začal boj se všemi nástroji v něm umístěnými.

Tímto bych chtěl poděkovat kolegovi z práce Mirkovi za spoustu rad a pomoc s prvním konektorem, bez jeho pomoci by to dopadlo kdoví jak .

Mezitím jsme domluvili uchycení převěsů, objednali zbytek materiálu a těšili se na sobotu.

Počasí hlásili pěkné deštivé, takže jsme se nemuseli bát úpalu a teplota jen pár stupňů nad nulou taky předpovídala, že nám na půdách horko nebude.

Nastal den s velkým D , ráno v 6:00 hod jsme měli sraz s Aldou a Danem v kanceláři a v klidu jsme chystali věci. Alda koupil speciální vysílačky pro rychlou komunikaci, se kterými ze začátku nebyla řeč. A tak nám chvíli trvalo, než jsme jim domluvili. O půl sedmé už tu byl telefon od marva, kde že to jsme, že už na nás čeká před paneláky.

Věci se rychle naházely do aut a vyrazili jsme na místo. Počasí nám pořád přálo, nejprve spadla sem tam kapka, ale po půl sedmé už normálně pršelo. Domluvili jsme se, že budeme dělat jen přípravy pod střechou a převěsy necháme, až bude lepší počasí. Bohužel to bychom sebou nesměli mít marva, který je známý tím, že když se pro něco nadchne, tak jde přes mrtvoly.

Hned po příjezdu měl připomínky, že to není tak strašné a že to půjde normálně natáhnout. Mezitím dorazili ostatní - musím říct, že taková pracovní akce, aby se na ní setkali skoro všichni členové rady a instalátoři, tu asi ještě nebyla (jen Radek nepřišel, zase zklamal, to mu jen tak neodpustíme). V 8 hodin dorazil štěpán, kterému jsme to (jakožto novopečenému otci) odpustili.

Vzhledem k počasí jsme poslali všechny instlalátory do kanceláře, kde měli připravený alternativní program a rada se jako zamlada pustila do práce.

Nejprve jsme se vrhli do nejdelšího spoje mezi horními a spodními paneláky. Držáky jsme přidělali za chvíli a už se začalo tahat. Na jedné straně jsme kabel spustili dolů, na druhé zase po provázku nahoru a tak to šlo jako po drátkách.

Potom jsme spojili dva vrchní paneláky. To už bylo horší, začalo opravdu pořádně pršet, takže jsme byli za chvíli úplně mokří. Bohužel by s námi nesměl být marv, kterému počasí evidentně vyhovovalo, takže než jsme se nadáli, tak už běžel zase na další panelák.

Jako jediný vyvolený, který umí dělat konektory, jsem si vybral štěpána, aby mi pomohl. Přece jen je pěkné mít natažené kabely, ale když fungujou, tak je to hned veselejší.

Tady se ukázalo, jaký je rozdíl udělat konektor v klidu na stole a na půdě ve tmě, jen s čelovkou, nejlépe ještě ve skelné vatě, mokří a promrzlí s třepajícíma se rukama (kdybychom aspoň zamlada tak nepili ).

Zapojení prvního kabelu nedopadlo úplně podle našich představ, ze 3 zapojených vláken se rozsvítilo jen jedno a byli jsme rádi, že jsme rádi (došlo nám, že bez měřáku to nebude žádná legrace).

Druhý spoj, kde jsme zapojovali pouze jedno vlákno se naštěstí povedl a byl na světě první úspěch.

Pak jsme se přesunuli za mrvem, Aldou a Daníkem. Daník mezitím absolvoval po trámech opičí dráhu přes 40m dlouhou půdu, aniž se dotknul skelné vaty, která je po celé půdě položená. Tomu se říká teda výkon, nemluvě o tom, že tam za sebou táhnul jak kabel, tak i krabici s nářadím a dokonce pak došplhal i z5 (mám takový pocit, že tam byl i na chvíli mrv, ale už si to nepamatuju, on byl ten den asi všude )

Pak jsme se vypravili k marvům oschnout, vypít čaj a probrat další postup.

marv s Daníkem a některými instalátory dostali za úkol pokračovat v tahání do ostatních paneláků a my se štěpánem jsme v klidu pokračovali v tom, co nás nejvíc baví, a to v hledání, na které straně kabelu je špatný konektor, což není žádná legrace.

Po jednom z největších bojů se nám podařilo zprovoznit všechny tři vlákna na spodní paneláky, dokázali jsme to spíše svou zarputilostí, než šikovností, ale každopádně se to podařilo. Pak jsme se štěpánem vyrazili na oběd.

Tady se musím pochválit, v pátek jsme s mojí skoroženou celé odpoledne a večer vařili na sobotu oběd. Přece jen 15 lidí je hodně, takže jsme zvolili oblíbený segedínský guláš, po kterém se jen zaprášilo. štěpán nám taky vyjedl gumové medvídky. Co se týče zásobování, tak to nebylo vůbec podceněné. Přímo u paneláku jsme měli zásobovací stanici na čaj (Maruška) a u nás doma (Skorožena :)) s Verčou přihřívaly postupně oběd).

Po obědě se všichni rozprchli domů, jen my se štěpánem jsme se vypravili zase do paneláků, dělat další konektory. Podařilo se nám zapojit další panelák, a tak jsme ještě ten den s pomocí mrva přepojili hned 3 paneláky na optiku. Pak už jsme to vzdali, bylo 17 hodin, tma a byl nejvyšší čas se začít chystat na pivo. Taky těch asi milion cest do schodů a ze schodů neudělalo našim organismům úplně nejlíp.

Večer se docela protáhnul až do neděle a tak v neděli, kdy bylo konečně teplo, na nějakou práci nezbyl čas.

Další panelák jsme připojili s Radkem v pondělí, ale na připojení AP mrv a posledního paneláku se muselo čekat skoro 14 dnů, než se našel volný čas. Poslední dodělávky už šly rychle, až na AP mrv, kde marv co chvíli kopne do zásuvky a proto mu to pořád vypadává, ale jinak všechno šlape jako hodinky.

Poslední sladká tečka byla změna skoro 50-ti členů bydlících v panelácích na novou rychlost (optika). Až je mi trošku líto, že nemám optiku taky doma .

V tuto chvíli je naplánováno několik dalších možných tras optiky. Bohužel je to dost náročné hlavně na čas. Uvidíme jak se nám bude dařit a kolik členů se nám do konce roku podaří přepojit.

Jestli to někomu připadá jako ajeto, tak jsme se začali o optiku zajímat tři týdny předtím, než jsme to začali tahat, takže to vidím jako veliký úspech.